Brý den...
Pololetí je tady, a já opět kouřím. Asi nemám pevnou vůli a to sem si myslela, že kvůli němu to dám. Nedám. Si pamatuju, jak jsem vždycky říkala, že kouřit nebudu, nikdy, ale přitom jsem podvědomě vždycky toužila aspoň to zkusit. Tak jsem to jednou zkusila. Jako bych už před tim věděla, že mi to bude chutnat..a hlavně.. stala jsem se součástí party. Jejíž součástí už nejsem. Poznala jsem, že být v nějaký partě neni jenom o kouření a o tom , že je člověk strašně "hustej". NE. Teď se stýkám s uplně jinýma lidma..a přitom jsou tak stejní jako ti minulí. Tady jsem se dostala do styku poprvý i s marihuanou, teď si o mě nemyslete že jsem ňáká fetka, vyzkoušela to spousta lidí...přiznám se, že jednou za čas, když někdo má..tak si dám..ovšem sama to nikdy nekoupim. A vim ,že moje činy nejsou správný, vim, že jednou se za to můžu nenávidět, vim, že sem poměrně mladá, vim, že moje rodiče by to mrzelo. Stačí že mamka ví že kouřim. A já opravdu chci přestat. Jsem schopná to vydržet, ale když na mě prostě padna ňáká ta "těžká" nálada, nebo je špatnej den, nic se nedaří..tak to nevydržim si nedát. Fakt to pomůže..a pak se zas rozkouřim a zas to chvíli trvá než se rozhodnu přestat a takhle je to pořád a pořád. Docela sem se smířila s tim, že to asi nikdy nedokážu, ale možná, že až dospěju, tak si uvědomim, jaký dělám blbosti. Nemám zapotřebí se s tim vychloubat. Spíš naopak se za kouření někdy stydim. Ale mám potřebu jen někomu sdělit, co mám na srdci..asi tak..