Psalo se 2.2. 2009, 3:30 ráno...šla jsem se napít...
najednou se mi zamotala hlava, černo před očima..a nevim..nic.ŠOK.Proč mě buděj? Proč na mě všichni volaj mym jménem? Nechte mě ještě spát! Z povzdálí slyšim mámu, jak s někym telefonuje, táta na mě volá. Proč řve, řikám mu přece, ať mě nechá spát! Klepu se. Otvírám oči, to světlo je nepříjemný. Další šok. OKolo mě je všude krev..co se sakra stalo? Chci mluvit, ale nejde to. Všechno je jeden velkej kolotoč, chci se zvednout...táta mě bere do náruče a pokládá mě na stůl. Naproti mě visí zrcadlo. Celej obličej mám od krve, teče mi i z pusy, co to má být? Dost blbej sen. Křičim, že jsem v pohodě a ať mě nechaj spát dál. Ale ne, najednou se přede mnou objevili podivny chlápci, dost vtipný. Ale ukládaj mě ke spánku, za to maj u mě plus.
Probouzim se...ovšem ne doma..ale na nemocničnim lůžku..a začínám si dávat souvislosti dohromady...

Dneska mě propustili domu, do domácí péče...kromě toho , že mám zničenej ksicht, tak jsem v pořádku..ještě nevědi co mi je, výsledky přijdou zejtra...Pujdu si lehnout.